|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Courtenay, Orin (oponent) ; Soares Maia, Carla Alexandra (oponent)
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
|
|
Způsoby vývoje leishmanií ve flebotomech
Nováková, Julie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Tato práce si klade za cíl zmapovat způsoby vývoje leishmanií (rod Leishmania) ve flebotomech (Phlebotominae). Tři hlavní skupiny leishmanií (podrody Leishmania, Viannia a Sauroleishmania) se ve svých vektorech vyvíjejí mírně odlišnými způsoby, z nichž nejméně známý je vývoj sauroleishmanií. Vývoj podrodu Leishmania ve flebotomovi je lokalizován výhradně do mesenteronu a stomodea, zatímco druhy podrodu Viannia se vyskytují i v proctodeu (byť nezbytnost této fáze pro dokončení vývoje a nákazu obratlovčího hostitele je zpochybňována) a podrod Sauroleishmania se dle většiny dostupných informací vyvíjí výhradně v proctodeu. Poměrně málo prozkoumaným rodem, co do jeho vývoje v přenašeči, je rovněž rod Endotrypanum, který dle fylogenetických dat tvoří vnitřní skupinu leishmanií. Ve své bakalářské práci shrnuji dosavadní poznatky týkající se typů vývoje leishmanií ve flebotomech a možných příčin vedoucích k tomuto vývoji.
|
|
|
Development of Leishmania from L.donovani complex in various vectors
Hrobáriková, Veronika
Tato práce se zabývá vývojem parazitických prvoků z komplexu Leishmania donovani v jejich hmyzích přenašečích a shrnuje výsledky pěti částí mého doktorského projektu. Jedinými potvrzenými přenašeči leishmaniózy jsou dva rody flebotomů, Phle- botomus a Lutzomyia, i když otázka alternativních přenašečů jako jsou klíšt'ata, ble- chy a tiplíci, je v současnosti v literatuře velmi intenzivně diskutována. V této práci jsme prokázali, že v eurasijském druhu tiplíka Culicoides nubeculosus se není schopna vyvíjet L. major ani L. infantum. Názorně jsme demonstrovali, že mikroskopie zůstává i nadále zásadní metodou pro posuzování vektorové kompetence daného krevsajícího přenašeče. Ve druhé studii byly porovnávány případné odlišnosti v biologii, životním cyklu a vektorové kompetenci dvou kolonií P. orientalis pocházejících z Etiopie. Přestože molekulární metody neodhalily žádné genetické odlišnosti, pozorovali jsme mar- kantní rozdíly v biologii a životním cyklu těchto dvou kolonií. Experimentální infekce prokázaly, že druh P. orientalis je velice náchylný k infekci parazity L. donovani a že i nejmenší použitá infekční dávka (odpovídající 1-2 promastigotům) je schopna vyvo- lat infekci přibližně u...
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Kindlová, Michaela
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
|
|
Molekulární taxonomie flebotomů (Diptera: Psychodidae) v Evropě
Grešová, Markéta ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Brzoňová, Jana (oponent)
Flebotomové (Diptera, Psychodidae) jsou drobní krev sající živočichové, kteří jsou dosud jedinými prokázanými přenašeči onemocnění zvaného leishmanióza. Ve Starém světě jsou do přenosu zapojeni zástupci rodu Phlebotomus, v Novém světě jedinci patřící do rodu Lutzomyia. Jen některé druhy těchto rodů jsou schopny onemocnění přenášet, přesné druhové určení a znalost aktuálního areálu výskytu jednotlivých druhů jsou tedy zcela zásadní pro pochopení přenosových cyklů leishmanióz. Tradičně používané morfologické znaky pro druhové určování flebotomů se v řadě případů ukazují jako nedostatečné, zejména kvůli vnitrodruhové variabilitě a možnému poškození při odchytu a preparaci. Navíc je hledání rozlišovacích znaků, zejména u samic, velmi obtížné a vyžaduje jistou míru praxe. Proto se v současnosti k identifikaci stále více využívají různé molekulární metody. Tato práce se věnuje použití molekulárních metod založených na studiu DNA i proteinů k rutinní identifikaci flebotomů odchycených v jihovýchodní Evropě a přilehlých státech, tedy v oblastech, kde znalost diverzity tamní flebofauny je nízká či neaktuální. Další část této práce je věnovaná bližšímu zkoumání vztahů mezi vybranými blízce příbuznými druhy v rámci druhových komplexů. Klíčová slova: Phlebotomus, molekulární identifikace, DNA barcoding,...
|
|
|
Leishmaniases of northern Africa and their vectors
Hanušniaková, Ida ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza patrí medzi najvýznamnejšie svetové ľudské i zvieracie ochorenia. Vyskytuje sa takmer na všetkých svetadieloch. Jej najbližší výskyt k nám je v Stredomorí, vrátane štátov severnej Afriky. Práve tu sa vyskytuje veľká časť všetkých registrovaných prípadov a táto prevalencia stále stúpa. Alžírsko je v počte prípadov druhé na svete a v ostatných krajinách je situácia dosť podobná. V krajinách severnej Afriky sa vyskytujú viscerálne a kutánne prejavy leishmaniózy. K najvýznamnejšími druhom rodu Leishmania v oblasti patrí Leishmania major, nasledovaná L. infantum a L. tropica. V Starom svete prenášajú leishmánie druhy Phlebotomus. Medzi najdôležitejšie prenášače patrí Phlebotomus papatasi, P. sergenti, P. perfiliewi či P. perniciosus. Za hlavné rezervoárové organizmy sú považované hlodavce (Psammomys obesus, Meriones shawi) a psi. U psov sa často prejavuje aj tzv. psia leishmanióza, pričom tieto zvieratá majú klinické prejavy a zároveň slúžia ako rezervoáre ochorenia. Táto bakalárska práca sa zaoberá výskytom jednotlivých druhov Leishmania, klinickými prejavmi v hostiteľoch a ich prenášačmi v severnej Afrike. Kľúčové slová: leishmanióza, flebotomus, severná Afrika, Leishmania, rezervoárový hostiteľ
|
|
|
Srovnání peritrofické matrix u čtyř druhů flebotomů (Diptera: Psychodidae) a její role ve vývoji leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae).
Homola, Miroslav ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Hypša, Václav (oponent)
český Flebotomové (Diptera: Psychodidae) jsou jedinými prokázanými přenašeči leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) působících v obratlovčím hostiteli onemocnění leishmaniózu. Stejně jako ostatní dospělci řádu Nematocera, produkují flebotomové peritrofickou matrix (PM) typu 1 jako odpověď na příjem potravy (nasátí krve). PM je acelulární obal jehož základní složkou je chitin s navázanými proteiny. Ve střevě hmyzu plní PM zásadní úlohu v ochraně střevního epitelu před poškozením a patogeny, zlepšuje funkce trávení a u krevsajících druhů je zapojena do detoxikace hemu. Samice flebotomů nasají leishmanie spolu se sátou krví a ty pak prodělávají ve flebotomovi složitý morfologický vývoj zakončený kolonizací stomodeální valvy. Jednou z hlavních bariér, které přitom překonávají, je právě PM. Tématem této práce je role PM ve vektorové kompetenci druhu Sergentomyia schwetzi. Morfologie a kinetika tvorby a rozpadu PM u S. schwetzi je porovnána se třemi druhy flebotomů lišícími se vektorovou kompetencí pro L. donovani. Význam PM pro vývoj leishmanií v S. schwetzi je následně experimentálně potvrzen jejím porušením pomocí exogenní chitinázy z Beauveria bassiana. Zatímco v běžných podmínkách leishmanie nedokážou unikat z PM a jsou vydefekovány, při porušení PM exogenní chitinázou dokáží L. donovani a L....
|
|
|
Způsoby vývoje leishmanií ve flebotomech
Nováková, Julie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Tato práce si klade za cíl zmapovat způsoby vývoje leishmanií (rod Leishmania) ve flebotomech (Phlebotominae). Tři hlavní skupiny leishmanií (podrody Leishmania, Viannia a Sauroleishmania) se ve svých vektorech vyvíjejí mírně odlišnými způsoby, z nichž nejméně známý je vývoj sauroleishmanií. Vývoj podrodu Leishmania ve flebotomovi je lokalizován výhradně do mesenteronu a stomodea, zatímco druhy podrodu Viannia se vyskytují i v proctodeu (byť nezbytnost této fáze pro dokončení vývoje a nákazu obratlovčího hostitele je zpochybňována) a podrod Sauroleishmania se dle většiny dostupných informací vyvíjí výhradně v proctodeu. Poměrně málo prozkoumaným rodem, co do jeho vývoje v přenašeči, je rovněž rod Endotrypanum, který dle fylogenetických dat tvoří vnitřní skupinu leishmanií. Ve své bakalářské práci shrnuji dosavadní poznatky týkající se typů vývoje leishmanií ve flebotomech a možných příčin vedoucích k tomuto vývoji.
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Vlková, Michaela ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Schwarz, Alexandra (oponent) ; Remoue, Franck (oponent)
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
host ::
RSS.